Pohádky nejen pro děti

 

e-kniha Pinkadélko a jeho příběhy je ke stažení na stránkách:

http://eknihyjedou.cz/pinkadelko

 

e-kniha Pinkadélko a jeho dobrodružství (novinka) je ke stažení na stránkách:

http://eknihyjedou.cz/pinkadelko_2

 

 

Zde je malá ukázka z knížky pinkadélko a jeho příběhy:

 

Pinkadélko a Vánoce



Jednou večer, když začalo hustě chumelit zašlo zase Pinkadélko do svého domečku ve vykotlaném dubu, aby se trochu zahřálo. Přiložilo do pece pár borových šišek a když to začalo ševelit a praskat, rozlilo se po komůrce příjemné teplo. Pinkadélko si nejprve ohřálo ztuhlé ručky, pak si vysvleklo kabátek, sundalo čepičku a postavilo na plotnu lipový čaj. V peci poskakovaly plaménky a tiše šeptaly
„Hřeji tě a hřeji, zimě se jen směji“. Pinkadélko rozsvítilo malou lampičku a začalo věšet nad pec koření k sušení. Jahodové a ostružinové listí, majoránku, třezalku a kdoví co ještě. Potom dostalo hlad. Postavilo na plotnu hrnec, dalo do něj trochu sádla, nakrájenou cibuli a chvíli to smažilo. Mezi tím si oloupalo brambory, mrkev a česnek a nakrájelo to na malé kousky. Když byla cibulka dozlatova, přidalo sušené houby a zalilo troškou vody. Vařilo je asi čtvrt hodiny. Když byly doměkka, přidalo brambory, mrkev a česnek a přidalo vodu. Jakmile byly brambory a mrkev měkké, osolilo to a přisypalo majoránku. Nakonec si v malém rendlíčku udělalo z hladké mouky a zbytku sádla zásmažku, tu rozmíchalo ve vodě a přidalo do hrnce. Bramboračka byla hotová. Vonělo to po celé komůrce.
Právě Pinkadélko zasedlo ke stolu, že se do té dobroty pustí, když vtom za okénkem slyší úpěnlivý nářek.
„Pomoz nám, ať jsi dobrý, nebo zlý. Pomoz nám“.
Pinkadélko neváhalo a vykouklo z okénka . Co vidí? Ve sněhu před dubovou chaloupkou se po prsa ve sněhu brodí tři srnky a naříkají.
„Co je vám, co se stalo?“ ptá se.
„Už týden jsme nejedli. Sníh je příliš hluboký a my si nemůžem vyhrabat ani stéblo trávy“ naříkaly srnky.
„Dej nám něco k snědku, my se ti odměníme až zesílíme“.
Pinkadélko neváhalo ani chvilku. Zašlo do komůrky a přineslo pár suchých skrojků chleba a několik svazků mrkve. Srnky se do toho pustily s obrovskou chutí, jako kdyby nejedly měsíc a ne týden. Když dojedly, tak ta největší povídá:
„ Až ti bude ovej, stačí zavolat „Srnečky moje, srnky pomozte“ a my ti přiběhneme na pomoc“.
To řekla a zmizely v houští. Jen pár stop po nich zůstalo.
Pinkadélko se vrátilo do své chaloupky a za chvíli docela zapomnělo na tuto událost. Věnovalo se totiž své práci. Začalo vařit lektvary na uzdravení i na dobrou mysl. Nejprve si natrhalo pár lístků rýmovníku a spařilo ho horkou vodou. Odvar pak nechalo pár hodin stát a pak ho scedilo. Hodilo se to náramně při nachlazení. Totéž udělalo s dobromyslem. Odvar se používal pro zlepšení nálady a celkové kondice. Potom otrhal kvítky nasušeného heřmánku a rovněž je vyluhoval. To pomáhalo zase pro odkašlávání a prostuzení. Také připravilo odvar z borůvkového listí, který se náramně hodil při střevních potížích. Nakonec připravil lektvar ze šalvěje. Ten byl vynikající při bolestech břicha. Lidé totiž k Pikadélku chodili nejen pro tyhle lektvary, ale i pro rady, když je něco trápilo, nebo si jen tak popovídat o sobě, o dětech, o zvířatech nebo o dětech. A že bylo o čem. Chodili za ním lidé se svými trápeními, ale i radostmi.
Nazítří ráno přišla pětiletá Anička s pláčem. „Ztratil se mi Alík. Byl asi takhle velký, byl moc hodný a skoro vůbec neštěkal“.
„A kde jsi ho hledala?“
„Hledala jsem ho u babičky, protože tam on občas chodil“
„Dobrá, já se po něm podívám“ řeklo Pinkadélko a otevřelo okno a zavolalo:
„Srnečky moje, srnky pomozte“ a světe div se!
Za chvíli tu byly tři srnky.
Co si přeješ Pinkadélko.
„Zkuste najít Aničce pejska Alíka. Je asi takhle vysoký a je moc hodný a skoro vůbec neštěkal“
„Zkusíme, čekej tady i s Aničkou. Trochu se porozhlédneme.“
Neuplynula ani hodina a srnky byly zpátky.
„Tak milá Aničko, Alíka jsme našli za bučinou. Vysvětlili jsme mu, že jsi smutná a on nám slíbil, že se vrátí. Běž domů, už na tebe jistě čeká“
Anička celá ožila. „Děkuji ti Pinkadélko, děkuji vám srnky, už letím.“
Blížily se Vánoce a Pinkadélko nemělo stromeček. Domluvilo se s hajným Borovičkou, že si může uříznout pěknou jedličku, jenže byla dost daleko uprostřed lesa. Jednoho večera si vzalo pilku a vypravilo se na jedličku. Venku byla chumelenice, jako by roztrhl peřinu. Vzalo si teplý kožíšek a beranici, teplé válenky a pořádné palčáky. Brodilo se sněhem až po pás, když konečně dorazilo ke kýženému stromku. Zařízlo pilku, když v tom uslyšelo nad sebou:
„Čim, čim čimčarára, kdo tu šmárá? Bourá naše hnízdečko, v kterém je tak teplíčko.“
A vskutku, skoro na vrcholku jedličky bylo hnízdo. Co teď? Už to mám. Vylezu tam, sundám hnízdo a dám ho na jiný strom. A jak řeklo, tak udělalo. Potom jedličku pokácelo a už se chystalo domů, když zjistilo, že je všechno tak zasněžené, že neví kudy vede cesta domů.
„Achich ach.“ Povzdechlo si. Kdyby tady byly moje srnky, jistě by mi pomohly. A vtom si vzpomněl:
„Srnečky moje, srnky pomozte“ zavolalo a za chvíli cupity cup, byly tady.
„ S čím ti můžem pomoci tentokrát?“
„Nemůžu najít cestu domů“
„Maličkost. Drž se našich stop“
A tak srnky dovedly Pinkadélko až k dubové chaloupce. To jim krásně poděkovalo a odemklo si komůrku. Uvnitř si postavilo jedličku do stojanu a šlo spát.
Když se ráno probudilo byl Štědrý den. Světe div se, stromeček zářil, jako by byl celý ze zlata a pod stromečkem tři dárky a na každém z nich otisk srnčího kopýtka.