Vážení přátelé,

 

právě mi vyšla e-kniha Básně. Je to sbírka mých veršů, které jsem tvořil mezi lety 2000 až 2019.Je určena širokému publiku, které má rádo jednoduchou a srozumitelnou poezii.

Najdete ji na stránkách:

Obchod E-knihy jedou
eBux
Kosmas
Google Play

Přeji Vám příjemný zážitek.

 

Zde je malá ukázka z knížky:


Vidín



U nás, pod lesem, na stráni
je Vidín - malá víska.
Domky jsou jako na dlani
a okénka jsou nízká.

Chodil už dávno do školy,
ona byla malá.
Šla s ním, až tam, kde jsou topoly,
tolik se o něj bála.

I když byla maličká,
ráda si tam hrála,
někdo jí schoval pod víčka
tmu, které se bála.

On pohladil ji po vlasech,
utřel špinavé slzy...
...ať zatím vidí po hlasech,
že vrátí se brzy.

Když ušel mílí asi sto,
kapradím se brodil,
tak došel jednou na místo,
kam vítr pro sny chodil.

Ulehl tiše do mechu,
hlavu na něj složil.
Tři životy spal bez dechu,
ve čtvrtém snu však ožil.

Před ním stál palác skleněný
zdobený sluncem ryzím.
Šel k němu jako zmámený
pak řekl hlasem cizím:

"Otevři se mi, bráno.
Tvůj pán se domů vrátil!
Mám právo, které má ráno!"
a pak se v záři ztratil.

Když znovu oči otevřel,
ucítil teplo v dlani.
Stříbrnou hvězdu na ní měl
a krůpěj rosy na ní.

Když pak se dotkl bezděky
větvičky nalomené,
zjistil, že jeho doteky
hojí vše poraněné.

V tom v dáli slyší troubení.
Dusot lovčích koní
a prchající jeleni,
štěkot psů, co je honí.

V mlází se mihly parohy,
pak zasvištěla střela.
Smrt zatroubila na rohy
a pád velkého těla.

Poklekl nad ním do vřesu,
na ránu ruku vložil.
S obavou a v úděsu
král lesa znovu ožil.

Díval se dlouho do dlaně,
kde stříbro život věnčí.
Zjistil, že možná pro laně
se stala hvězda menší.

Pak vyšel z lesa snů a čar
cestami klikatými.
Nesl si domů vzácný dar,
dělil se o něj s pocestnými.

Až jednou jenom jiskřička
zbyla na jeho dlani.
Doma ho čeká sestřička
a čeká také na ni.

Tak od té doby nemohl
nikomu ruku podat.
Ty prosby, aby pomohl,
začaly v srdci bodat.

Pak jednou poznal rozcestí
i stráň a také domek!
Na zahrádce (od štěstí)
ve sněhu vykvetl stromek.

Myslím, že byla neděle
a štědrý večer k tomu.
On pohladil ji po čele
a pak šli k tomu stromu.

Dívali se a dívali
a já se dívám dodnes,
co děti pod ním rozbalí,
co čas nám dávno odnes.